Drtič v Afghanistánu

Pepek, pravidelný účastník Drtiče se letos nemohl zúčastnit, neboť je momentálně na misi v Afghanistánu a tak se rozhodl, že si Drtiče zajede aspoň virtuálně, na dálku, v místní posilovně. S touto myšlenkou nadchl i kamaráda Porkyho. Oba si na Drtiče vyřídili volno, zajistili na základně dva trenažéry v US posilovně a zeptali se mě na délku a převýšení, aby si stejně náložili. _______________________________________________________________________________________________________ Tady je krátký report z toho paralelního v jiném časoprostoru – afghánského. Setkání účastníků proběhlo v 6:15 místního času a po krátkém přesunu do místa konání akce nás přivítal poloprázdný US Gym. Počasí nám přálo, 18st Celsia, jasno, téměř bezvětří, rakety v nedohlednu :-) Po přípravě strojů – nezbytné cedulky na řidítka, které měly nechápajícím kolemjdoucím objasnit, co že se to tu vlastně koná a děje a doladění bezpečnostní výstroje – přilby jsou na této akci prostě povinné, ať už se koná v Kopřivnici nebo v afghánském Logaru :-) , jsme mohli s klidným srdcem začít. Okamžik startu byl s ohledem na vývoj situace přesunut již na 6:30 místního času. Alláh to prostě chtěl jinak :-) Porkyho totiž čekala odpoledne výuka místních policistů, což je také pěkný adrenalin :-) Je nutno podotknout, že to již byl na místě kustod Mrázič, který se postaral o startovní výstřel, stěnu stanu lepí ještě teď, neboť vzal trochu větší ráži :-) , a fotodokumentaci startu. Startovní výstřel nezůstal dlouho bez odezvy. Místní zřejmě pořádali také svého Drtiče, jen to zapomněli oznámit, ale start se jim nejspíš nepovedl, tak jej, podle počtu výstřelů, opakovali několikrát :-) Jak jsme se později dozvěděli, použili ještě větší kalibr než Mrázič, prý i několik RPG. No, jiný kraj, jiný mrav. Naštěstí jsme se na trati nesetkali a ke kolizi s nimi tentokráte nedošlo. Je třeba se zmínit o strojích, na kterých jsme jeli – oproti původnímu předpokladu nás technika zklamala, neboť tvůrce zřejmě nepočítal s tím, že by se našel někdo, kdo by chtěl jet více než 99,99km, neboť na této hranici ukazatel vzdálenosti končil :-( Problém byl i s nastavením převýšení, které prostě nastavit nešlo a tudíž jsme museli přijmout fakt, že bude nepatrně větší, než na Drtiči v Kopřivnici. Dalším nemilým překvapením bylo, že výrobce se domníval, že všichni jezdci po první fázi výkonu chtějí odpočívat a tudíž do programového vybavení zcela nepochopitelně zařadil funkci COOL DOWN, kterou nebylo možné změnit :-( Další zradou byl maximální čas, po který je možné jet, a to 60 minut, po jejichž uplynutí došlo k odpočítávání času zpět k nule a zapnutí již zmiňované funkce COOL DOWN, což bylo spojeno s tím, že jezdec musel každou minutu manuálně nastavit požadovaný level zátěže na původní hodnotu. Jakoby stroj nebyl určen na export do Čech a na Moravu, kde borci jedou zcela běžně na plný plyn a s přibývajícími kilometry postupně až do cíle zrychlují :-) Bohužel to nebyl můj případ, tímto stylem jel pouze Porky :-) , za což má můj velký obdiv a respekt. Tím došlo k tomu, že po dvou hodinách jízdy jsme byli nuceni udělat malou přestávku a připravit se na to, že celé martýrium budeme absolvovat ještě jednou. To jsem netušil, že mi přestanou jet nohy a mě bude čekat i druhá přestávka, byť jen k naprogramování stroje. Podle výsledků dodávám, že jsem ji pojmenoval jako zakufrování :-) Celá akce by se neobešla bez realizačního týmu a práce kustodů a dobrovolníků. Mráziče jsem již zmínil, lehce po 7:30 se na scéně objevil náš sympatizant Hans, který na spineru klepnul 2 hod společně s námi, přičemž jsme si připadali jako na Giru :-) a s ním i náš druhý kustod Viky, který se společně s Mrázičem postaral o výměnu ručníků, dodávku isotonických a jiných zde povolených nápojů (dík patří Maremu za jeho výtečný huhu koktejl), a také o donášku pomerančů (banány nám snědli bubáci), které přišly po více než polovině této pohodové vyjížďky nesmírně vhod. Jak jsem uvedl, po první přestávce mi přestaly jet nohy, zatímco Porky neustále zrychloval, a také jsem se chtěl trochu kochat. Občas se totiž na žíněnkách před námi zjevila půvabná Američanka :-) Je zvláštní, že ty ošklivé do gymu nechodí, což je ostatně dobře, protože by mohl hrozit úlek, ztráta kontroly nad strojem a možný pád, zvláště po tak náročném výkonu :-) V případě těch hezkých hrozí pouze zástava dechu a srdce :-) Také se zde objevili naši kolegové z USAF MP, kteří poté, co jim Viky přetlumočil obsah a význam akce, pronesli něco ve smyslu, že jsme magoři :-) A to už se pomalu blížil Porkyho finiš. Zde jsou jeho výsledky: Porky: Čas: 3 hod. 51 min. Ujetá vzdálenost: 126,05 km Celkové převýšení: 10.642 m Spálené kalorie: 2777¨ No a pak už jen Porky zcela kolegiálně čekal, až se do cíle protrápím i já. Čekal dlouhých 21 minut. A zde jsou výsledky moje. Pepek: Čas: 4 hod. 12 min. Ujetá vzdálenost: 126,66 km Celkové převýšení: 9779 m Spálené kalorie: 2572 No a závěrečné bilancování a srovnání. Zajímavá zkušenost pouze pro otrlé – 4hod na rotopedu jsou zkouškou morální vyspělosti a psychické odolnosti, vhodné pro masochisty a podobně postižené jedince, ale když jiná možnost, jak jet Drtiče nebyla, tak díky za ni :-) . Pro příští rok dám ale přednost pohodové vyjížďce po Beskydách :-) Atmosféra je přeci jen přátelštější :-) A Porky se příští rok nejspíš v Kopřivnici premiérově ukáže také :-) KOPŘIVNICKÉMU DRTIČI, všem pořadatelům a účastníkům Zdar a BIG RESPECT. Za realizační tým Logarského Drtiče a Porkyho, kustody Mráziče a Vikyho, koktejlového mága Mareho a sympatizanta Hanse - Pepek